Příběh Filipa Salomona – mladého směnového mistra těžké mechaniky
Jak je důležité míti Filipa a my ho tu máme :-)
Před necelými sedmi lety měl Filip Salomon, který byl studentem, tenkrát úplně nově založené Střední průmyslové školy TOS VARNSDORF, svůj první den praktické výuky jako učeň v naší firmě RETOS VARNSDORF s.r.o. Byl námi vybrán z několika žáků třetího maturitního ročníku oboru mechanik seřizovač a pro svoje studijní úspěchy a přístup k práci byl námi podporován už během studia až do června 2020. Po ukončení studia, dle vzájemné dohody, byl přijat do pracovního poměru a hned byl aktivně zapojen do výrobního procesu. Rychle se učil a pracoval na svém profesním růstu. Před rokem se mu povedlo úspěšně postoupit na pozici směnového mistra na těžké mechanice.
Obdivujeme jeho osobní příběh a věříme, že může být inspirací dalším mladým lidem. Proto jsme chtěli vědět, co on sám k tomu říká.
Při takové cílevědomosti by člověk čekal, že vždy chtěl pracovat ve strojírenství, ale v tom nás trochu překvapil.
Čím jste se chtěl stát jako dítě?
Směje se: „Farmářem.“
A proč jste nakonec studoval strojírenský obor?
„Já jsem úplně nevěděl, co mám studovat. Měl jsem k tomu trochu sklony od táty. On je svářeč a zámečník. Byl jsem mladý a nerozhodný, tak jsem řekl rodičům, že nevím a že jim dám volnou ruku. Oni mi doporučili zkusit to na nové škole TOS VARNSDORF. Pak jsem se zúčastnil školního veletrhu firem, a zalíbilo se mi to.“
O obráběcích strojích už něco málo věděl a ptal se rodičů, co se dělá v TOSu. „Je to jedna z největších fabrik tady a zajímalo mě to, ale když mi řekli o horizontální vyvrtávačce, tak jsem upřímně, na základce úplně nevěděl, o co jde.“
Jak jste byl nakonec spokojený s praktickou výukou v RETOSu?
„Já jsem právě byl od začátku docela spokojený. Na praxi jsem byl na lehké mechanice a líbilo se mi to. Předák lehké mechaniky byl přísnější, co se týká kvality, ale byla s ním i sranda. V pozitivním slova smyslu byl přísný tak akorát.
A pak když jsem nastoupil na těžkou mechaniku, tam jsem také byl spokojený. Sice párkrát se stala nějaká nehoda“, vzpomíná s rozpačitým úsměvem, „ale i tak jsem byl spokojený. Právě už na praxích se mi líbilo, že se tu dělají generální opravy, že to není jen stereotypní práce s výkresem a s dílcem, ale že se o tom obrobku musí něco vědět.“
Měl jste někdy strach z velkých obrobků?
„Já jsem rovnou začal tady, takže jsem vlastně menší ani neznal. Já jsem spíše udivený, když někam jdu a vidím ty malé obráběcí stroje, když tam frézují s tou jedničkou frézou. To mi přijde spíš roztomilé. Pak jsem s tím dokonce měl i problémy při maturitní zkoušce, že jsem byl zvyklý brát větší špony, i když to není vyloženě hrubovací portál, ale furt to má několika násobně větší sílu než nějaké menší frézičky.“
ZVYKNUL JSEM SI NA VĚTŠÍ DÍLCE, TAKŽE MĚ TY VĚTŠÍ DÍLCE I VÍCE BAVÍ. ANI BYCH MENŠÍ DÍLCE DĚLAT NECHTĚL
Bavila by Vás práce na menším stroji, například na soustruhu?
„Na soustruhu jsem byl jednou nebo dvakrát na praxi, ale ten soustruh mě úplně moc neláká. Zvyknul jsem si na větší dílce, takže mě ty větší dílce i více baví. Ani bych menší dílce dělat nechtěl“, říká spokojeně.
Nadšení z velkých obrobků není samozřejmost. Proto nás obzvlášť těší, že Filip v tom našel svoje naplnění. Umí a může pak svým aktivním přístupem a radou motivovat i kolegy, kteří nemají s velkými obrobky zkušenosti.
Jako směnový mistr se snaží na pracovišti udržet zastupitelnost a sám občas pracuje i na jiných strojích.
„Samozřejmě mě baví, zkusit si to také na jiném stroji, když někdo na směně vypadne. A to se už stalo, např. na WHN13.“
„Několikrát se stalo, že jsem musel zajít i na klasiku, když se právě opravovala mašina a naše vedoucí obrobny mě potřebovala jinde, tak jsem se naučil i na těch klasikách. Je to zajímavé. Staré stroje jsou zpestření.“
Co na své práci oceňujete nejvíce?
NENÍ TO VŽDY STEJNÉ
„Tím že to je malosériová nebo kusová výroba, není to vždy stejné. Zhruba 50 procent výroby se točí to samé, takže člověk má nějakou jistotu, a pak ve druhé části neví, co přijde, protože se to mění. Generální opravy, které se v RETOSu běžně provádí, jsou každá jiná. A pak může přijít nějaký úplně speciál, jako máme teď – to prodloužené lože, které se délkově ani nevejde na mašinu.
JE TO KREATIVNÍ PRÁCE, COŽ ZNAMENÁ, ŽE SE ČLOVĚK O TO VÍCE NAUČÍ
Kdybych dělal šest dílců dokola celý život, tak by mě to brzy omrzelo. Při práci si sami musíme umět poradit i s technologiemi, pokud to nejsou nějaké speciality nebo kooperace, které řeší technolog.“
Bavila by Vás jednou práce technologa?
„Určitě, baví mě. Je to zajímavé. Je to zase nějaký krok dopředu.“
Filip vždy na sobě pracuje a nové výzvy ho neodradí. Možná je to i povaha sportovce. Filip totiž do čtvrťáku plaval závodně. My si myslíme, že je to skvělý přístup a podpoříme ho v tom. Vždyť i pozice směnového mistra nemusí jednou znamenat vrchol kariéry.
Co byla největší výzva Vaší kariéry?
„Největší výzva byla, když jsem měl čerstvě dělat sám bez Tomáše, se kterým jsem před tím byl na směně celou dobu a který mě zaučoval. Přišel Covid a on musel být doma v karanténě, tak jsem tam zůstal sám bez jeho opory.“
Jak jste se s tím poradil?
„Musel jsem vše třikrát kontrolovat a třikrát se ujišťovat. Zrovna jsem dostal netradiční výrobek. Byly to nějaké svařence, které nejsou jednoduché obrábět. Tak jsem se snažil využít všechny zkušenosti, které mi Tomáš už předal. Asi dvakrát jsem mu zavolal, ale zvládlo se to.“
Nyní si jako směnový mistr musíte umět poradit sám, ale i řídit lidi. Jak Vám to jde?
„Dá se říct pozitivně. Já jsem celý život vycházel se všemi dobře. Řízení lidí je úplně jiná dovednost než pracovat na stroji, ale snažím se všem vycházet vstříc, když mohu. Přece jen kolegové mají také mnoho zkušeností.“
Učňů na praxi měl Filip již několik. Přesně ví, jak se oni cítí a co jim pomáhá, protože kdysi byl on sám ve stejné pozici.
„Když tu mám učně, tak se mu snažím říkat nějaké užitečné věci navíc, třeba když nám jede program a on by měl jen koukat, jak to jede, tak si ho vezmu stranou a zkouším ho v pojmenování nástrojů, což se mu může jednou hodit i k maturitě.“
Co byste poradil žákovi, který se zajímá o obor strojírenství?
„Když někdo má rád stavebnice typu lego, tady si to trošku může osvěžit, protože i upínky a tak dále jsou de facto jako velká stavebnice,“ směje se Filip. „Také mě to samotného bavilo skládat si, když jsem byl malý, a tady si člověk to dětství trochu připomene. I to obrábění je vlastně takové dávání něčeho dohromady."
„LÍBÍ SE MI, ŽE JE ZA MNOU VIDĚT VÝSLEDEK PRÁCE.“
Takže, i když původně chtěl být farmářem, tak si nakonec splnil alespoň jeden dětský sen. Pojďte si také trochu hrát.
Děkujeme Filipovi za příjemný rozhovor.
Radka Soudková (personalistka) a Julia Švarc (marketing)
